Ředitelské postřehy

  • 05.06.2017 |

    Většina mých příspěvků je bohužel tvořena více či méně povzdechnutími nad nějakým nešvarem nebo negativním jevem ve škole a ve školství jako takovém. O to více je potom pro mne malým zázrakem, když něco jde „jako na drátku“ nebo se setkám s pozitivními výsledky naší práce.

    | Celý text

    O jeden takový příběh se s Vámi musím podělit už jenom proto, že tyto střípky pomáhají učitelské profesi  znovunastavit optimistickou vizi a energii do další práce. Nedávno mne navštívil v ředitelně náš bývalý žák M. K. /dále jen žák/, který z naší školy vyšel před 11 lety. Od té doby díky životním osudům procestoval kus světa /Kypr, Austrálie, Nový Zéland… /. Několik let byl buď jako student, nebo jako pracant, nebo obojí, v cizině odkázán jen a jen na sebe a na své schopnosti a vlastnosti.  Jako bývalý žák s prokázanou SPU jistě neměl na růžích ustláno při studiu cizího jazyka, neboť kardinálním problémem pro tyto naše žáky je jazyk mateřský, natož potom cizí. S optimistickým výhledem do budoucnosti a pozitivním přístupem k životním situacím vše zvládl a při návratu do své vlasti a svého města nastoupil v manažerské funkci v jedné nejmenované firmě. Doslova jsem se dmul pýchou, když se pochvalně vyjadřoval o nástupu na naši školu a o tom, jak jsme mu pomohli změnit jeho přístup k učení a k pohledu na svět. Měl jsem před očima všechny naše učitele/ky/, kteří se denně snaží naše žáky nastartovat ke snaze slušně se chovat a něco znát. Všem těm patřila ta slova chvály a všichni si svým dílkem zaslouží poděkování tohoto žáka. Děkujeme.

    Václav Kolman

  • 19.04.2017 |

    Pořád se nemohu zbavit dojmu, že systém našeho vzdělávání a výchovy běží pozpátku místo toho, abychom se skoky přibližovali k vysněným ideálům nastaveným vizionáři revolučního a porevolučního bytí v naší společnosti. Omezím se pouze na skutečnosti, které mne znepokojují a které jsou jen a jen praxí dennodenního života v naší škole.
     

    | Celý text

    Na naší škole jsem ve funkci ředitele 15. rokem a za dobu působení v této funkci jsem strávil mnoho a mnoho hodin diskuzemi a jednáními, které se uskutečnily z důvodů spojených s problémovými žáky.
    Uvedu vysvětlení problému, který mne trápí, na malém příkladu. Problémový žák /a to je skoro vždy šablonovitě stejné – neúplná rodina, kde na dítě není dostatek času/ je naprosto nezvladatelný ve školním kolektivu, kde je samozřejmě vystaven sociálnímu prostředí ostatních žáků, které doma nepozná. Dalším problémem jsou požadavky školy, které vyplývají ze samotné podstaty školního prostředí – úkoly, kázeň, ŘÁD, minimalizované povinnosti….. . Nutno zdůraznit, že specializace naší školy počítá s neklidem, hyperaktivním chováním, nesoustředěností a ostatními problémy, které jsou spojené s poruchami žáků, kteří jsou na naší škole umístěni. Ne nadarmo většinu pedagogického sboru tvoří speciální pedagogové a pracovníci s psychologickým vzděláním. Na co však ani jeden z našich pracovníků není připraven, je vulgární chování žáků, účelový vandalismus, agrese vůči okolí, činy zavánějící kriminálním chováním. Tyto krátce vyjmenované vlastnosti nijak nesouvisí s poruchami žáků, ale s naprostou absencí výchovy a hlavně absencí jakéhokoliv řádu v rodinách problémových dětí. Diagnostika navíc plodí neustále větší a větší počet poruch, za které rodiny rády schovávají neschopnost vychovávat své potomky. A i když byly školy v porevolučních letech zbaveny spousty nástrojů k výchově mládeže /díky veřejnému mínění/, jsou volány k odpovědnosti za problematickou mládež a skoro vždy vyjdou ze sporu jako poražený. Ve své praxi mám desítky příkladů, kdy škola byla obviněna za neúspěchy žáků, kteří neuspěli v osobním či společenském životě. Navíc je neustále hledána příčina ve školní práci a tato je neustále „zdokonalována“ nějakým nesmyslným nařízením či zvýšenou administrativou.
    Toto odbočení od původního tématu jsem si dovolil pouze proto, abych zdůraznil celý problém, který mi leží na srdci. Vracím se tedy k jádru problematiky. Mé zkušenosti s řešením situace problémových žáků tkví v mnoha hodinách práce mnoha pracovníků školy a ostatních zainteresovaných složek, které škole pomáhají – psychologové, dětští psychiatři, lékaři, sociální pracovníci, pracovníci policejních složek. Mnohdy se jedná o desítky hodin sezení, diskuzí, vyšetřování, psaní závěrů….. . Ekonomové tohoto státu, o které se opírá filosofie posledních desetiletí, by jenom s obtížemi spočítali finanční náročnost řešení jednoho problémového žáka. A přitom se jádro problému vždy skrývalo, skrývá a bude skrývat v rodinné situaci a v nezvládnutí rodičovské funkce. Nechci samozřejmě, aby zamyšlení bylo výčitkou rodinám a při tom netečné k nedokonalostem ve školním prostředí. Je však faktem, že školní prostředí je velmi snadno napadnutelné a možnost obrany je téměř nulová. Ještě nikdy jsem neslyšel nahlas vyslovit myšlenku, že drtivá část zmiňovaných problémů je v nefunkčnosti rodiny. Natož aby se někdo zamyslel, co lze tímto faktem dělat. Je to asi příliš citlivá otázka pro kompetentní osoby, které si nechtějí nejspíš pálit prsty a přicházet navíc o voličskou základnu. O to víc mne zaujal příspěvek v televizním vysílání, který se zabýval rodinou, která prý postrádá definiční vymezení. Není ho potřeba, zaznělo v pořadu, vždyť každý ví, co musí rodina splňovat. Závidím tomuto optimistovi a ptám se: „Proč tedy tolik problémových dětí a proč neustále přibývají?“
    Nebo jsme snad sešli z cesty „selského rozumu“ úplně a budou se muset vydávat manuály na život a rodinnou výchovu?
    Václav Kolman
     

  • 29.09.2016 |

    Jednou ze slabin naší školy, zhruba od roku 2005 jsou kroužky pro žáky naší školy. Každá výroční zpráva od inkriminovaného roku, pojednává o tomto nedostatku a zatím nebyl nalezen klíč, jak tento problém vyřešit.

    | Celý text

    Zpočátku byli zapojeni vyučující a svými nabídkami „lákali“ žáky k různorodým aktivitám, které mohli naši žáci navštěvovat. V tom lepším případě přišly 3 děti na první schůzku a přestaly docházet. Přitom rozmanitost nabídek byla velmi solidní: výtvarný, sportovní, flétna, kytara, pěvecký, turistický,  internetový. Několik let již zůstávají pouze pilíře naší školy a ty jsou: výtvarný, pěvecký. Abych neurazil paní učitelky na 1.stupni musím zmínit, že uplynulý školní rok velmi dobře fungoval kroužek turistický. Přesto všechny ostatní aktivity zůstávají v pozadí zájmu našich žáků.

    Již druhým rokem jsem využil služby externích spolků, které kroužky nabízejí. Myslel jsem si naivně, že při nabídce možností děláme někde nějakou chybu. Obě nabídky „Veselá věda“ i „ Kroužky Mladá Boleslav“ se omezily vždy na rozdání letáčků/možností/ dětem a spoléhali na přihlášku podanou elektronickým sběrem. Zatím vždy bez ohlasu. Přistoupil jsem tudíž letos znovu k možnosti, nabídnout sportovní kroužek v hodinách tělesné výchovy, kde mám všechny žáky ročníku pohromadě. Nabídka zněla:

    Sportovní kroužek zdarma , po dohodě se zájemci čas přizpůsobíme, téma na každé hodinovce podle přání členů kroužku. A ejhle výsledek opět nulový. Zájemce ani jeden.

    Tak jako již předcházející roky se mi hlavou honí otázky všeho druhu, které se dotýkají tohoto tématu. Jedna je však vždy v popředí:  „ Kde je co špatně?“ Pokud si budu jistý odpovědí asi najdu cestu k řešení problému. Zatím tápu a za poslední roky jsem odpověď nenašel.

    Mgr. Václav Kolman, ředitel školy

  • 11.10.2015 |

    Během 14 dnů proběhlo na naší škole školení pedagogů v problematice využívání výpočetní techniky. Proběhlo i s ohledem na budoucí elektronické zpracování třídní knihy a ostatních dokumentů.

    | Celý text

    Školení vedl zkušený lektor Mgr. Karel Heller, který svým osobitým a vstřícným přístupem zaujal i členy sboru, kteří „počítače“ využívají jen při nutnosti. Při vzpomínce na mnohá školení, kde jsem povinné penzum několika hodin odseděl a neodnesl si nic, odvál pan Heller jako vítr. A i když patřím k výše zmiňované skupině „uživatelů“ počítače, motivoval mne do další práce s výpočetní technikou mírou vrchovatou. Ještě jednou mnohokrát děkuji a se mnou celý pedagogický sbor. Díky patří i zprostředkovateli školení paní Langrové ze Vzdělávacího institutu. Závěrem lze jen povzdechnout – jen více takových lektorů!

  • 29.06.2015 |

    A máme tu zase prázdniny, člověk se nestačí podivit jak ten čas „frčí“. Ředitel o prázdninách konečně v klidu dodělává administrativní resty, na které v čase školního shonu a provozu neměl čas. Každé prázdninové volno je také vyplněno nějakou rekonstrukcí či opravami provozního zařízení. Tak i letos je toho dost

    | Celý text

    Nicméně k těmto „Ředitelským postřehům“ mne vyburcoval článek na internetu, pod kterým je podepsán Václav Klaus ml.. Popisuje v něm zcela věrohodně, situace na některých našich školách, které kritizuje za výlety a LVVZ /lyžařské výcvikové zájezdy/ v rovině výjezdů do zahraničí. Správně popisuje, jak z finančních důvodů, minimálně polovina třídy nejede, protože na to zkrátka rodiče nemají finanční prostředky. Tolik ve zkratce a určitě bych se pod tento článek podepsal, ale mám z něj v ústech pachuť zobecňování a to se mi vůbec nelíbí.

    Pan Klaus by se asi podivil, kdyby zažil, jak se každým rokem, spolu s učiteli tělesné výchovy snažíme vymýšlet výlety, které by pomohly v poznávání naší přírody /nejlevnější/ a jak opatrně volíme kola, tam, kde je alespoň minimální naděje, že někdo pojede. Určit pobyt na LVVZ znamená vždy rozsáhlé pátrání v nejbližších lokalitách /Jizerské hory, Krkonoše/ a to ještě za podmínek nejlevnějších služeb. Když se konečně dobereme k nějakému závěru a konečně jsme všichni pro daný objekt jednotní, slavnostně tento nález oznámíme rodičům žáků 7.ročníku /pro ně se „Lyžák“ pořádá/ a čekáme na reakce v podobě zaplacení zálohy. V uplynulém školním roce jsme po 5 letech opět vycestovali do Krkonoš, ale přesto nebyl zájezd naplněn všemi žáky zmiňovaného ročníku. Těch 5 let před tím, jsme museli LVVZ rušit, neboť z cca 50 žáků se přihlásili v počtu 4 – 7. Jako variantu pro tyto zájemce a doplněné žáky jiných ročníků, jsme zorganizovali jednodenní výjezdy do Liberce na lokalitu Obří sud Javorník. A pokud pan Klaus vidí v této akci potřebu učitelů tělesné výchovy zalyžovat si, tak bych ho docela rád postavil na svah s žáky, kteří na lyžích stáli minimálně za život nebo vůbec.

    Rozhodně a důrazně se ohrazuji proti těmto a podobným názorům vzhledem k naší škole. Závěrem bych chtěl poděkovat všem, učitelům i rodičům, kteří se obětavě snaží, aby žáci vycestovali a umožňují jim tak zažít spousty dobrodružství a zážitků mimo školní lavice. A proto se o prázdninách, mimo jiné, budu probírat nabídkami horských objektů, které mi přišly jako možnosti ke konání LVVZ. A přeji si, tak jako všechny roky, aby mohlo na tuto akci vycestovat do Čech co nejvíce žáků 7.ročníku.

    Mgr. Václav Kolman, ředitel školy

    P.S. Nezájem o podobné aktivity spatřuji spíše v nechuti k pohybu než ekonomickou překážku. Ale pořád doufám, že se nezájem musí jednou prolomit a tato aktivita opět vystoupí tam, kde kdysi byla.

  • 18.05.2015 |

    V tomto období jara je běžné a žádoucí, aby se hodiny TV přesouvaly v závislosti na počasí do přírody, popř. na venkovní sportoviště. Tak i na naší škole přecházíme v hodinách TV z míčových her na atletické disciplíny. Součástí lehké atletiky (a troufám si říci, že jejím základem) je i rozvoj vytrvalosti, kterou trénujeme a posléze i testujeme během na 1500 m.

    | Celý text

     Zpravidla nejde o oblíbenou disciplínu, neboť vyžaduje dlouhodobější a bolestivější práci. Nechci díky vytržení jediné disciplíny z hodin TV hodnotit situaci v tomto vyučovacím předmětu jako celku, ale možnosti srovnání se přesto samy nabízejí. Zatímco před 10 a více lety se u běžné populace v 9. ročníku pohyboval výsledný čas běhu na 1500 m standardně kolem 6:00 minut, dnes je za stejných podmínek standard 7 - 8 minut.

    Srovnávám samozřejmě mládež, kterou jsem mohl osobně vést a testovat. O tento postřeh jsem chtěl obohatit také své okolí a proto tento článek.

    Mgr. Václav Kolman, ředitel školy

    P.S. Osobně jsem přesvědčen, že zavedením třetí vyučovací hodiny TV (tak, jak chce MŠMT), se nevyřeší dlouhodobě nízká výkonnost, zdravotní problémy s nadváhou apod. Pokud se nad těmito problémy nezamyslí celá společnost a nepřehodnotí životní styl popř. priority, škola tento problém nevyřeší.

  • 12.04.2015 |

    Tak jako každý rok i letos jsem se jako učitel TV účastnil cyklisticko-branného kurzu všech našich ročníků na II. stupni. Již od září roku 2014 upozorňujeme žáky na tento kurz s odvoláním na ŠVP (tato tématika je zařazena v povinné výuce TV) s upozorněním na připravenost. S blížícím se datem akce se informovanost zintenzivňuje i prostřednictvím rodičů.

    | Celý text

    Výsledkem je potom tato skutečnost: z možných 41 žáků 6. ročníku jelo 11 žáků, z možných 50 žáků 7. ročníku jelo 20 žáků, z možných 79 žáků 8. a 9. ročníku jelo 21 žáků.

    Tak, jako umožňujeme rodičům, aby se vyjádřili k problémům ve škole, které se jich nějakým způsobem dotýkají, tak i já mám právo vyjádřit své rozhořčení nad (ne)spoluprací některých rodin se školou. Důvody, které žáci přednesou pro svou neúčast, se až na jeden případ nezdají opodstatněné, vzhledem k ročnímu předstihu možnosti přípravy. Situace je podobná jako při listopadovo-prosincovém bruslení, kdy z celkového počtu 170 žáků na II. stupni bruslilo celkem 38 žáků.

    Znovu a znovu jsem fascinován při vzpomínce na anketu pro rodiče našich žáků, kde jedna otázka zněla „Jak si představujete vylepšení výuky TV?“ a poměrně dost odpovědí znělo v duchu „Více bych zařazoval/a různé sportovní aktivity“. Na závěr si dovoluji připomenout, že jsme jedna z mála škol, která má takou tradici bez přestávky v pořádání podobných kurzů!

    Mgr. Václav Kolman, ředitel školy

    P.S. I při svém pesimistickém pohledu na společnost jsem asi optimista, když si myslím, že se nad touto problematikou zamyslí potrefení. Těm, kteří spolupracují, chci naopak poděkovat a ubezpečit je, že dělají správně! Jde nám přece o jeden společný cíl.